Často se pozastavuju nad tím, když mi někdo řekne, že něco nejde. Přeci jen, každá vteřina, minuta, hodina i den je novým začátkem nejen nádechu a výdechu. Je potřeba brát na vědomí, jak už říkal Cicero: „Dum spiro spero – dokud dýchám doufám.“ A nikdy nezvdat naději toho, že by to mohlo vyjít lépe, než sami mnohdy čekáme.
Nejednou mi přišla do poradny úplně zoufalá klientka, žena motající se v bludném kruhu. Jak když vejdeš do bludiště a nevíš kde jsi začala a kde skončit. v životě to tak někdy je, máme světlé chvilky, ale stejně tak ty temné, kdy čekáme byť jen na malé světýlko naděje, které nám ukáže směr. Pozitivní na tom je, že cesta ven zaručeně existuje a není pouze jedna.
Asi nejhorší, co se nám na cestě životem může stát je, že ztratíme víru, víru v sebe sama, protože tam vše začíná a končí. Ta by nás totiž neměla opouštět nikdy, tím opouštíme sebe samé a necháváme se unášet pocity nejistoty, nebezpečí a nezdravého životního stylu automaticky, aniž bychom si uvědomovali, že to můžeme z 99 % ovlivnit.
Ať už se v mém životě stalo cokoliv, ať už mě to sebe-víc položilo na lopatky a cítila jsem se hrozně. Vždy jsem našla energii vstát a začít se sebou něco dělat právě proto, že jsem věřila v to, že tohle není konec příběhu, ale jenom další kapitola mého života, která dejme tomu není nikterak zvlášť šťastná. Ale pevně jsem důvěřovala v to, že když máknu na sobě, bude to v té další kapitole života mnohem lepší.
V životě nás potká spoustu překážek a rozhodnutí, jak jít dál. Je potřeba si plně zvědomit, že to rozhodnutí by mělo vycházet z toho, co pro sebe opravdu chceme, ne čeho se bojíme a rozhodně by němělo být ovlivněno tím, že nevěříme, že si něco takového zasloužíme.
Řekla bych ze zkušeností, které mám, že základem toho, abychom měli zdravé sebe-vědomí, tělo i mysl je začít opravdu od základu přemýšlet, proč tady jsem, co je smyslem mého života, i když to zní jako klišé, tak to dodá největší smysl tomu, proč se vůbec ráno z té postele vykopat a jít něco dělat. Vždy když tedy něco dělám, myslím na to, proč jsem s tím začala a odrážím se od těch základů k tomu, čeho chci opravdu dosáhnout.
A ten základ opravdu zdůrazňuji, protože pokud se o sebe nechci a nemám sílu starat, pečovat o své fyzické a mentální zdraví, tak mi nepomůžou žádné motlitby, duchovní techniky a ani masáže či nejlepší kosmetika či liposukce.
No a tak chodím vždy krůček po krůčku a hledám inspiraci v těch, kteří jsou byť jen krůček předemnou, motivuje mě to v tom a dává víru, že je ta změna možná, i když zatím nevidím to JAK. A zároveň si aktivně prohlížím svět i z druhé strany, zaměřuji se na to, kdo je zatím zamnou a těm, pokud zamnou přijdou a zeptají se jak, pomáhám osvětlovat cestu, aby znaly ten směr toho, co hledají.
A co motivuje Tebe?
Mája H.